Vida! Ministr Zaorálek se vzepřel lživé reportáži České televize o Lidicích. Ředitelka Památníku: Padák, ale “dobrovolně”. Odkaz Lidic zatím uchráněn, ale tlak na přepisování historie sílí
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) vyzval ředitelku Památníku Lidice Martinu Lehmanovou, aby si vybrala: “Buď odejde sama, nebo ji vyhodí.” Vybrala si áčko.
Tímto mezním krokem vyvrcholil ostrý spor mezi přeživšími lidického masakru a Památníkem Lidice. Předcházela mu reportáž České televize vytažená jak z nepokleslejšího bulváru, kdy byla jedna z lidických žen obviněna z udavačství – bez jediného věrohodného důkazu.
Portál ARFA.cz byl prvním médiem, který na problém upozornil v celé šíři.
Bulvární reportáž České televize s bulvárními rysy ZDE
Lze očekávat, že tohle ministrovi Zaorálkovi Česká televize nezapomene a vrátí mu to jinudy. Nečekaná rozhodnost ministra může souviset s osobní přímluvou prezidenta Zemana, o které se šušká.
Reportáž České televize natočená ve spolupráci s Památníkem Lidice byla frontálním útokem proti odkazu Lidic. Podle ní byli mezi popravenými lidickými občany udavači Židů. Onou udavačkou měla být matka přeživší Marie Šupíkové (87). Cynický útok tak byl veden do nejcitlivějšího místa. “Lidické dítě” Marie Šupíková je symbolem lidického masakru.
Mrazivá zpověď plačící paní Marie Šupíkové na XTV. Paní Mari bylo v době lidického masakru 10 let
Situace svým významem dalece přesahuje spor mezi Památníkem Lidice a popravenými občany Lidic, jejichž odkaz měl chránit, ale spíše ho relativizoval. Týká se přepisování dějin, relativizace obludné role německých nacistů – a zasahuje také do oblasti arogance Česká televize, která vysílá lživé reportáže namířené proti občanům, kteří ji platí.
Reportáž České televize byla postavena na fabulaci historika Vojtěcha Kyncla, spolupracovníka Památníku Lidice a známého ředitelky Lehmanové s dobrými kontakty na Českou televizi.
Česká televize svou reportáž opřela o jediný dokument, jehož vratkost a neprůkaznost odhalí na první pohled i laik. Navíc natočena v době, kdy její autoři věděli, že existuje revizní zkoumání historiků, podle kterého je tvrzení historika Kyncla přinejmenším spekulativní.
Reportáž nese všechny znaky propagandy a je děsivé, že ji Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, na níž se zoufalé Lidické děti obrátily, smetla ze stolu jako “spor historiků”.
O příčinách vyostřeného vztahu mezi občany Lidic a Památníkem, může leccos napovědět fakt, že ředitelku Lehmanovou jmenoval do funkce bývalý ministr kultury Daniel Herman (KDU – ČSL), který je častým hostem na sudetoněmeckých srazech.
Památník Lidice je dotován Ministerstvem kultury a různými fondy, napojenými na Evropskou unii a Německo. O tom, jaké zádání dostala ředitelka Lehmannová od tehdejšího ministra kultury Hermana lze jen spekulovat.
Proti vedení Památníku protestovali i přeživší z vesnice Ležáky, kterou Nemci srovnali se zemí několik dní po Lidicích. Zástupci Památníků zpochybňovali roli Rudé armády při osvobození Československa a vykazovali silní rusofobní tendence – například zákaz azbuky při pamětních akcích.
Ředitelka Památníku Lidice se snažila reportáž České televize obhajovat tím, že “přeživší Lidic se nedokázali vyrovnat s kritickým myšlením Památníku výsledkem bádání historika Kincla”. Běhá z toho mráz po zádech.
Lidický masakr z 10. června 1942 je symblem zrůdnosti nacistického Německa (340 obětí, tedy 192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Nezapadá do dnešní představy Německa o Nové Evropě a jeho snaze se “očistit, aby mohlo opět vládnout”.
Relativizace odkazu Lidic je součástí strategie přepisování dějin, kdy například podle usnesení Evropského parlamentu válku nerozpoutal Hitler, nebo že Prahu neosvobodila Rudá armáda a podobně.
O přepisování dějin Evropským parlamentem jsme psali ZDE
Ředitelka Martina Lehmannová se nakonec rozhodla nečekat na výpověď od ministra Lubomíra Zaorálka a odešla sama. Za pozornost stojí, jak to zdůvodnila tím, že “ztratila k ministrovi Zaorálkovi důvěru”.
My ne.
Dokumment o vyhlazení Lidic ZDE
Nepřehlédněte:
