Ve stínu epidemie: Nezapomínejme na zločiny, páchané justicí. Nic nesmí být zapomenuto, nikdo nesmí být zapomenut. KOMENTÁŘ – Alena Vitásková

Zločin nad všechny je ten, který páchají ti, kteří mají ze zákona bdít nad dodržováním spravedlnosti a spravedlivosti. Na Slovensku zadrželi a obvinili soudce, prokurátory, advokáty, pracovnici ministerstva spravedlnosti.



Část z nich skončila ve vazbě. Mařili spravedlnost, napomáhali organizovanému zločinu. Kolik životů bylo zmařeno těmito zločinci. NIC NESMÍ BÝT ZAPOMENUTO, NIKDO NESMÍ BÝT ZAPOMENUT.

Alena Vitásková

Veřejný zájem je zcela upřen na pandemii, která zachvacuje svět. Epidemie, pandemie, něco dosud neznámého, co ohrožuje naše zdraví, bezpečí, NĚCO, co nás může trápit řadu týdnů, čí podstatně déle. V každém případě je občan postaven před něco, co nemá rád, před nejistotu, neznámo.


Vše vybočuje z běžných zvyklostí. O to více nesmíme zapomenout na to, že život, běžný život jde dále, jen s omezením. Běžný život, tím je myšleno i fungování státu.


Soudci, jak je známe

Slovensko: Začalo zatýkání

Pod vírem události, se méně hovořilo o Slovensku a odkrývání organizovaného zločinu, který má souviset s vraždou dvou mladých lidí.



Je to pár týdnů, kdy specializovaný vyšetřovací tým sáhl do nejvyšších pater demokratického státu – do justice. Bylo obviněno přes deset osob z řad soudců, prokurátoru, advokátů, pracovnice ministerstva spravedlnosti a další, kteří byli zatýkání „v jednom zátahu“ a posléze z cely zadržení někteří putovali přímo do vazby.




Justice čelí mnoha výzvám

Ti, co mají více informací, vědí, že to není konec a obvinění (někteří mající status spolupracujícího svědka – například soudce) ozřejmí, nejen spravedlnosti, ale především veřejnosti, fungování organizovaného zločinu.


Proroctví Solárních baronů

Já jsem ve své knize „Vrazi v taláru“ (III. díl trilogie Solární baroni) již v roce 2018 (kdy kniha vyšla) napsala:

„Pod heslem demokracii se nedáme vzít, i kdybychom vás měli všechny povraždit, nebo zavřít, se držela svoloč u moci a své heslo naplňovala….

Již to začalo, čistky v takovém rozsahu, že nestíhají utíkat. Zatkli i Béďu, jeho šéfa, Modrookého, Lopatu, Teflona, no nebudu ti je všechny jmenovat…. Je to absolutní zátah na vlastizrádce.


Problém jsou baterky

Všichni putují do kohézní vazby, útěkové nevím ještě jaké, ale nebudou mít možnost nikterak se koordinovat. A to víš, takovým sviním podsvětí nepomůže, podsvětí, které si umí pomáhat i ve vazbě.


Ani bys nevěřila, jak se tato akce setkala s ohlasy občanů, policistů, státních zástupců, soudců. Všichni ti poctiví jsou rádi, že se té chamradi zbaví.Je to pevně v rukou Spravedlivých.

A že by je vyměnili za něco, tak není za co, vždyť těm se ani pes na nohu nevychčije… Tolik let ničili a zničili život celým rodinám, tolik let dělali z obyčejných lidí hlupáky, kteří si nechají kálet na hlavu, až jim národ nakálel na jejich hlavy sám…


Všechno má vývoj

Pařížská ulice byla po obou stranách naplněna občany, kteří se přišli podívat na průvod všech průvodů. Vlastizrádci byli vlečeni tak, jak to praktikovali při svých zločinech u poctivých občanů. Jak je zatýkali na ulici, v noci doma, v práci. Jak je poutali a dehonestovali mnohdy za svitu televizních kamer.



Byla tu jen malá výjimka. Svázání byli jen v řetězech nazvaném „medvěd“. Nohy i ruce byly připoutány na dlouhý řetěz, tak, aby mohli procházet ve dvoustupu, aby vytvořili průvod. Neměli na hlavách kukly, ani chrániče na oči, ačkoliv by je raději měli, aby nemuseli vidět to, co se bude dít.


Ve dvoustupu, jeden za druhým kráčeli ulicí, ve které dříve utráceli nakradené peníze. …..Jeden za druhým, kráčeli „jejich ulicí“ Pařížská byla přece jejich, ještě před pár měsíci. Jak se to mohlo tak rychle změnit, nechápal Autista, pevně spoután s Teflonem, kráčející mezi prvními v potupném průvodu…


Pochodovali se sklopenými hlavami a obávali se lynčování. Nenastalo. Lidé stáli tiše na chodnících, byli to ti, kteří měli odsezeno několik let za vykonstruované zločiny, byli to jejich děti, rodiče… Byli to ti, kteří přišli o veškerý svůj skromný majetek, byli tam ti, kteří přišli o střechu nad hlavou.



Stáli tiše a plakali, nebyli schopni na tuto svoloč ani plivnout. Ne, že by jimi neopovrhovali. Jejich opovržení bylo tak velké, že i jejich slina byla pro tyto vrahy národa hodně. Neházeli ani kamením, nevzali na ně klacky, stáli, mlčeli, a mnozí jen plakali.


Po celé vlasti probíhal na velkoplošných obrazovkách přenos tohoto pochodu lidských bestií, které se na poctivých, obyčejných lidech tak vyřádily. Odcházeli do vězení s tresty za vlastizradu, většina dostala doživotí, někteří jen dvacet pět let.

Přenos byl sledován i ve všech věznicích, kde se již mezi mukly losovalo, kdo se bude osobně „starat“ o převýchovu Talára a jeho party, Míly, Radouše, Lopaty, Modrookého, Hlavouna, Velké kapsy, Křivého, Bože, Fíka, Chameleona…..Béďu i s jeho milicionářem si vybral „Barakovy“ a to bez losování.“


Toliko úryvky z mé knihy „Solární baroni III. Vrazi v taláru“, která nastavila zrcadlo společnosti.

Ing. Alena Vitásková – předsedkyně IAV
Mluvčí Manifestu IAV – občanů poškozených státem
Praha, dne 22. 3. 2020