Hořké pokračování příběhu generála Vlasova: Jeho jméno vymazali z památníku bitvy o Moskvu. Čtěte fascinující příběh zrádce bez hrobu. Unikátní foto z popravy. Rudý ubrus ve stínu šibenice
Z památníku hrdinů bitvy o Moskvu bylo tento týden vymazáno jméno generála Andreje Vlasova. Jsme svědky další kapitoly fascinujícího příběhu vojevůdce, jehož jméno se stalo synonymem zrady.
K vymazání jména z památníku došlo se souhlasem prezidenta Putina a je jasným signálem, jak důležitá je pro Rusko jeho historie a odkaz Velké vlastenecké války.
Vlasov: Symbol odpudivého zrádce
Generál Vlasov přitom přispěl zásadním měrou k porážce Němců u Moskvy, což byla jedna z klíčových bitev II. světové války.
Později padl do německého zajetí a zradil způsobem stejně nevídaným, jako odpudivým: bojoval na straně Hitlera pod praporem armády Waffen-SS.
Vlasovova hvězdná chvíle ve II. světové válce přišla na podzim roku 1941. Ruské jednotky nedokázaly čelit drtivému náporu Němců a s hrůzou sledovaly lavinu tanků a vojsk, které se valily jejich zemí směrem k Moskvě.
Tehdy byly německé jednotky tak blízko Moskvy, že prý byl Kreml vidět ve vojenských dalekohledech.
Bitva v bažinách
Vlasov byl “mistr v probíjení se”. Pár týdnů předtím to ukázal u Kyjeva, nyní svedl totéž v bitvě o Moskvu. V takřka ztracené situaci zaútočil na německé pozice, probil se do týla, tam udělal zmatek a pak se z obklíčení probil zpět.
Tento manévr stál mnoho životů, zpátky se sovětští vojáci probíjeli po malých skupinkách, jen několik tisíc z nich se opět spojilo s hlavní sovětskou frontou. Vlasov však získal čas pro Rudou armádu, protože Němci museli po nečekaných ztrátách přeskupit formace.
V tu dobu začalo krutě mrznout, teplota klesla až na minus 30 stupňů Celsia. Němci nebyli na tuto situaci připraveni, nešly jim nastartovat motory u tanků, aut a letadel, neměli odpovídající zimní oblečení a jídlo.
Boj o Moskvu: Zlomový moment ve II. světové válce
Přesto následoval drtivý německý útok na Moskvu, který mohl být završením německé Bleskové války, kterou ovládli Evropu.
V tu chvíli (5. prosince 1941) ale na scénu tohoto strašného divadla vstupuje záložní sibiřská divize, která dorazila také díky času, získaného Vlasovem, a rozhoduje boj ve prospěch Sovětů. Německý útok se zhroutil.
Byl to zlomový moment ve II. světové válce.
Rudá armáda přešla do ofenzívy a valila se zpět, ženouc německé agresory před sebou. Vlasov byl vyznamenán Řádem rudého praporu a byl povýšen do hodnosti generálporučíka.
Měl před sebou zářnou kariéru velkého sovětského vojevůdce významu generálů Žukova, Koněva nebo Timošenka.
Zajetí u Leningradu
V březnu 1942 se Vlasov zapojil do bojů o prolomení blokády Leningradu. Také zde Vlasovova armáda vrazila klín do německého pásma – podobně jako u Kyjeva a u Moskvy. Tentokrát se jim ale probít zpátky nepodařilo.
Vojáci umírali po stovkách hladem, zimou, topili se v bažinách… Některým se podařilo probít se zpět, jiní přešli do lesů k partyzánům, ale generál Vlasov byl zajat.
A zde začíná druhá část příběhu jeho života, příběh zrady a neštěstí.
Nestřílejte, já jsem Vlasov
Němci vypsali na Vlasova odměnu, letadlo shazovala letáky s jeho podobiznou.
Dopadli ho ve vesnici nedaleko Leningradu, když na základě udání obklíčili stodolu. Ze tmy vyšel vysoký muž, špinavý, s vousem, v dlouhém důstojnickém plášti s koženým opaskem a špinavých holínkách. Zvedl ruce a řekl lámanou němčinou: „Nestřílet, jsem generál Vlasov.“
Vlasov byl zajat a cestoval po východní frontě, setkával se s německými generály i sovětskými zajatci a osnoval plán na vytvoření ruské osvobozenecké armády ROA bojující po boku fašistického Německa s cílem zničit Sovětský svaz a předat vládu Němcům nad jeho územím.
Hlavní problém zrady a marný pražský pokus
Právě tohle by ale základní problém Vlasovovy zrady. Hitler neměl v úmyslu s republikami Sovětského svazu spolupracovat. Chtěl je částečně kolonizovat, částečně vyhladit, zkrátka získat “Lebensraum” pro německý národ.
Záměr bojovat proti vlastní armádě byl ve své podstatě tak zvrácený, že se s ním nemohli ztotožnit ani němečtí generálové (Keitel, Jodl a další).
Němci nasadili Vlasovovy jednotky ROA až na konci války, kdy už bylo rozhodnuto. Vlasov záhy přišel o kontrolu nad svou armádou.
Do Prahy si to ve snaze vyhnout se sovětskému zajetí namířilo asi 15 tisíc hrdlořezů z ROA. Jejich role při osvobození Prahy byla tak podivná, že se dodnes historici přou, zda do Prahy nepřijeli, aby zajistili Němcům hladký odjezd.
Utajené svatba s důvěrnicí Himmlera
Dne 13. dubna 1945 se oženil se zaměstnankyní sanatoria Adeleide (Heidi) Bielenbergovou, která měla blízko k Heinrichu Himmlerovi.
Předpokládal, že jeho první ruská manželka , ač už jednou ženatý Anna M. Voroninová byla po jeho zajetí popravena, což nebyly pravda. Jeho druhé manželství bylo velmi krátké, trvalo asi dva týdny.
Poslední dějiství Vlasovovy tragédie se odehrálo 9. května. Vlasov se svými jednotkami dosáhl prostoru americké armády u obce Lnáře. Začalo vyjednávání o složení zbraní.
Američané: My dáváme ruce pryč
Vlasov požadoval, aby on a jeho jednotky nebyly vydány do rukou Rudé armády (která mezitím popravila většinu zajatých Vlasovců v Praze). Američané však vyzvali Vlasova, aby se jeho divize vzdaly a odevzdaly zbraně.
Vyjednávání se vlekla do 12. května, kdy byl konvoj s vůdci Vlasovovy armády obklíčen jednotkami Rudé armády, které dorazily z Prahy. Všichni včetně generála Vlasova byli zajati.
Stůl s rudým ubrusem ve stínu šibenice
U stolu s rudým plátnem uprostřed mýtiny v lese byl vynesen rozsudek – trest smrti pro veškeré důstojníky, 25 let nucených prací pro vojáky. Do rána se lesem ozývala střelba.
Vlasov byl převezen do Moskvy, kde byl odsouzen za vlastizradu. 1. srpna 1946 spolu s jedenácti dalšími zrádci odsouzen k trestu smrti a popraven oběšením.
Poprava proběhla na nádvoří Butyrské věznice v Moskvě v 05:15 hodin. Těla popravených byla následně zpopelněna v krematoriu.
