Útoky na staříka Křečka jsou popřením demokracie. Vypadá takto začátek nacismu? Rozhovor s novým ombudsmanem
Skvělá volba parlamentu České republiky vynesla pana Stanislava Křečka, elegána bytů pro lidi, na první místo mezi možnými ombudsmany České republiky. Gratulujeme a díky moc!
Stařík s dlouholetou zkušeností s úřadem, nezasažený ideologiemi jako genderismus, ekologismus a imigrantismus, se stal terčem hysterie té strany barikády, která to prohrála.
Stanislav Křeček se provinil tím, že ho do funkce ombudsmana doporučoval prezident Zeman, druhý hlavní bubák pro fašizující se pražskou kavárnu.
Česká televize stojí již tradičně v čele toho ideologického šiku a mráz běhá po zádech například z rozhovoru nového ombudsmana s moderátorem Jakubem Železným pro pořad Události a komentáře. To, co moderátor předvedl, je pokus o čirou dehonestaci.
Demokraticky zvolený ochránce lidských práv Stanislav Křeček, moudrý stařík, je obviňován z rasismu a xenofobie. Vše se děje bez jediného důkazu a jde pouze o domněnky a úhel pohledu této hysterické bojůvky.
“Nejsem rasita,” vysvětluje Křeček a činí tak stále dokola, protože nenávistná média se hemží kolem něj jak vosy a chtějí odpovědi na své psychedelické otázky. Jejich stranickým úkolem je zjevně přivodit starému pánovi infarkt.
O totéž se pokoušeli už v případě prezidenta Zemana, ale tam se jim naštěstí postavila do cesty nečekaná vlastnost nepřítele: Houževnatost.
V čele tažení pod vlajkou “zničit křečka” stojí impérium Zdeňka Bakaly, miliardáře, který se nyní skrývá ve Švýcarsku. Tedy: Bakalova Česká televize, Bakalův Respekt, Bakalovo Aktuálně (škoda toho webu) a podobně. Ozývají se zlobné skřeky z mnoha dezinformačních médií, která tak odhalují svou pravou podstatu.
Zájmová skupina Milion chvilek již ohlásila demonstraci na které budou účastníci protestovat proti demokraticky (tedy v parlamentu) zvolenému úředníkovi. Bude to tedy protest proti demokracii ve jménu “jediné pravdy”.
“Takhle to začínalo v Sudetech,” vzpomínají pamětníci. Vyhnání Čechů ze Sudet se uskutečnilo v roce 1938 po přijetí Mnichovské dohody, jejímž hlavním bodem bylo odstoupení pohraničí Československé republiky, v hranicích, jež stanovila Německá Říše.
