Jako že Osvětim osvobodili Němci? Obludné prohlášení Evropské unie o táboře smrti: Ani slovo o Rudé armádě. Nic o Německu, které v táboře vyvraždilo dva miliony Židů. Kdo zastaví přepisování historie?


Jako by nestačilo, že na pietní akt k osvobození koncentračního tábora Osvětim (Auschwitz) nebylo pozváno Rusko a ozývaly se tam poznámky, že “mohla Rudá armáda přijít dříve” – takže vlastně za všechno může. Už to je víc než trapné, je to odporné – až z toho mrazí.

Německé vedení Evropské unie navíc vydalo prohlášení, ve kterém zcela opomíjí roli Rudé armády a vynechává i fakt, že Osvětim byl německý koncentrační tábor – že to byli Němci, kteří ve jménu Třetí říše a ideálů čisté rasy v táboře umučili a vyvraždili dva miliony lidí, převážně Židů.


SDÍLEJTE! Nebo se brzy dozvíme, že II. světovou válku vyhrálo Burundi.

Pod společným prohlášením, cynicky přepisujícím dějiny, jsou podepsáni tři prezidenti Evropské unie, což může být pro mnohé novinka, že má Evropa, tedy i my, nějaké prezidenty.


Společné prohlášení tří prezidentů Evropské unie. Celé ZDE

Hlavní prezident je Němka, která má za úkol sestavit novou německou (evropskou) armádu: Ursula von der Leyenová. Další dva jsou do počtu: Charles Michel (Belgie) předseda Evropské rady a David Sassoli (Itálie), předseda Evropského parlamentu.


SDÍLEJTE! Nebo brzy zjistíme, že je našim prezidentem Bernd Posselt

Prohlášení EU je dalším z řady pokusů Německa přepsat dějiny. Proto si je osvěžme.



1940: První tábor v Osvětimi byl Německem zřízen na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro Poláky (inteligence, odbojáři).

1941: V létě roku 1941 Němci rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky (holokaust).

1942: V březnu 1942 začaly do Osvětimi proudit židovské transporty z Němci ovládaných zemí. Nejdříve sem byli deportováni Židé ze Slovenska, z Francie, od července 1942 z Nizozemí, od srpna z Belgie a Jugoslávie, později z českého Terezína.



1943: Po celý rok 1943 do Osvětimi přijížděly transporty z Německa a dalších zemí v nacistické sféře moci. Na základě Himmlerova příkazu z 29. ledna 1943 sem bylo deportováno také 20 tisíc Romů, kteří byly zavražděni v plynových komorách.

1944: Obětí poslední velké vlny deportací do Osvětimi se stali maďarští Židé, kteří sem byli deportováni od května do července 1944.

1945: Když se v lednu 1945 začala k táboru blížit sovětská vojska, začalo chvatné vyklízení tábora. 58 tisíc vězňů bylo vyhnáno na pochody smrti – větší část z nich byla v jejich průběhu zavražděna.

Osvobození: 27. ledna 1945 vstoupila do tábora Rudá armáda. Nalezla zde 7650 vyčerpaných a vyhladovělých vězňů a řadu dokladů o zločinech, které Němci nestačili včas zničit. V táborových skladech bylo nalezeno osm tun lidských vlasů a přes milion pánských obleků a dámských šatů.


Společné prohlášení prezidentky von der Leyenové, prezidenta Michela, prezidenta Sassoliho k 75. výročí osvobození Osvětimi nese známky hlubokého cynismu.

Začíná citátem židovského spisovatele Elieho Wiesela: “Kdo zapomene na mrtvé, je to jako by je zabil podruhé.” Tento krásný citát je – vzhledem k obsahu následujícího prohlášení – zneužit ve jménu zamlžení jeho odkazu.


První věta prohlášení zní: “Před sedmdesáti pěti lety spojenecké síly osvobodily nacistický koncentrační tábor Osvětim-Birkenau.”

Redakce Argumenty & Fakta nevěřila svým očím, když tuto větu četla: Jaké spojenecké síly? Jako že Osvětim osvobodili také tak trochu Američané?

A nacista je kdo? Nějaký tvor ze země Nacistán? Jako že nějaký tábor z Nacistánu? Nebo snad… Naci-Marťan? Jako že II. světovou válku rozpoutal Erich von Däniken?

A Uršula pokračuje:

“Protože počet pozůstalých klesá, budeme muset najít nové způsoby, jak si zapamatovat, a přijmout svědectví potomků pozůstalých.”



Redakce Argumenty & Fakta: Přesně tohle se neděje! Německá Evropská unie si nechce nic pamatovat, pouze usilovně pokračuje v přepisování historie. Jako by Německo nemohlo vládnout Nové Evropě, dokud se neočistí od minulosti. A protože to nejde, tak ji prostě zdeformuje, nebo smaže.

Závěr prohlášení už je jako halucinace šíleného profesora:

“Nemůžeme změnit historii, ale lekce historie nás mohou změnit.”

Redakce Argumenty & Fakta: Cyničtější pointu by nevymyslel nikdo.

Takže: Kdo se nepoučí z historie, bude nucen ji prožít znovu.


Celé prohlášení tří prezidentů Evropské unie ZDE


Nepřehlédněte: